Ve středu znovu děti navštívil pan Čapčuch, který si s nimi zazpíval písničky na různá témata, která jsou dětem velmi blízká. Zpívali společně například o zvířátkách v zoo, o rodině a také o hudebních nástrojích. Písničky byly velmi chytlavé a děti nenechaly jen tak sedět – zpívaly, tančily a také se náramně bavily.
V pondělí 26.9. k nám do mateřské školy přijelo zahrát Divadlo Plyšového Medvídka se svou inscenací „Jak si stromy povídají“. Akce proběhla ve třídě „Tygříků“, kde se sešli i kamarádi z ostatních tříd a přípravného ročníku. Na první pohled děti mohly zaujmout úžasné látkové kulisy v životní velikosti, loutky, další rekvizity a zvukové efekty. Celá hra byla zabalena do příběhů stromů; co vše je potřeba, aby stromy mohly žít. Jaký život prožívají, kdo se vyskytuje v korunách stromů, k čemu slouží kořeny, k čemu zase listí a další doprovodné scénky. Děti po celou dobu s nadšením koukaly a tu a tam měly možnost přispět tleskáním či jinou společnou aktivitou do děje.
Zakončení divadélka proběhlo krásnou závěrečnou písničkou.
V pondělí 19.9. nás v Mateřské škole navštívil pan sokolník se svými dravci. Ve školním altánku jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o významu a životě ptáků. Seznámili jsme se s několika druhy dravců, z nichž nejvíce děti zaujala malinká sova – Kulíšek nejmenší. Nechyběly ani letové ukázky orla a káněte, vše doprovázeno vtipným a zajímavým výkladem pana sokolníka. I přes chladné počasí děti napětím ani nedutaly a s nadšením si opeřence pohladily. Vystoupení dravců bylo pro nás všechny příjemným zpestřením, které nám vykouzlilo úsměv na tváři.
Ve čtvrtek 15.9.2022 proběhla v prostorách školy písečná animace, kterou jsme jako školka mohli jít společně prožít. Co to vlastně písečná animace je a jak probíhá? Tohle se pravděpodobně honilo v mnoha hlavičkách našich dětí. Děti se na písečnou animaci moc těšily, dokázaly vyslovit toto slovní spojení, ale až po celkovém zážitku na to teprve uměly i odpovědět.
No a my Vám to s radostí prozradíme. Písečná animace je svým způsobem specifický druh umění, kdy paní animátorka kreslí pomocí jemného písku na podsvícenou plochu. Tato plocha se současně odráží přes dataprojektor na plátně či bílé zdi. Děti tak mohly pozorovat dvojí vjem; obrazce a příběhy, které se objevovaly na stěně a paní animátorku v akci.
Nebylo to však jen tak ledajaké kreslení. Animace totiž měla svůj příběh, byla doprovázena tematickou hudbou a na konci konkrétními otázkami paní umělkyně; co děti viděly, jak byl příběh poskládaný, co se v něm měnilo a další z mnoha otázek, jež děti udržovaly v tom, aby neztrácely pozornost. První blok tohoto programu byl prováděn v odlišných schématech; (sluníčko měnící se v medvěda, duha, mráček, holčička aj.). V následném bloku děti rozpoznávaly nejrůznější pohádkové postavy a jejich příběhy.
Celá animace byla zakončena kreslením do písku a s pískem samotnými dětmi. Mohl si tak každý vyzkoušet náročnost i krásu této techniky.
Program byl velmi motivační a mluvě za všechny děti jsme si to moc užili a těšíme se, až se budeme setkávat s uměleckými díly v písku na naší zahradě 😊.
V týdnu od 15.8 do 19.8.2022 jsme společně s dětmi navštívili pohádkovou říši. Celý týden nás provázely pohádkové postavy a plnili jsme nejrúznější úkoly .Děti například vysvobodili zakletou princeznu ,snažili se překonat kouzelný les ,nebo si vyzkoušeli souboj s drakem . Společně s dětmi jsme také vyrobili krasné princezny, perníkové chaloupce nové perníčky na střechu nebo například prstové maňásky z papíru . Program si děti náramně užívali, tančili a zpívali na pohádkové melodie a také si sami s pomocí převleků některé pohádky zahráli.
V pondělí 8.9. 2022 jsme odstartovali indiánský týden, kdy jsme se s dětmi přenesli do jiného letopočtu a tak začala naše „indiánská výprava“. Poznávali jsme indiánské tradice a způsob jejich života. Vyrobili jsme si indiánské čelenky a náhrdelníky, nazdobili indiánský totem a nezapomněli jsme ani na lapače snů.
Na školkové zahradě nás čekaly různé úkoly a stanoviště – střelba lukem na bizona, lovení ryb, plazení v trávě a indiánské stopy. Na konci týdne byli všichni stateční indiáni odměněni medailí a sladkou odměnou.
Dobrodružný týden s dinosaury nás zavedl do pravěké doby, která začala v pondělí 1. srpna a trvala do pátku 5. srpna 2022. Díky naší cestě do minulosti jsme se dozvěděli, že pravěcí lidé měli velmi těžký život (žili v jeskyních, bojovali o kořist, nosili prostý oděv, atd.). Byli ale také velmi kreativní a i když žili ve skromných příbytcích, snažili se všemožně je zútulnit. I my jsme se pokusili mateřskou školu vyzdobit jako naši předchůdci. V prostorech MŠ se můžete podívat, jak se nám to povedlo 😊. V dalších dnech naší pravěké cesty jsme zjistili, že pralidé trávili většinu času venku a sháněli si potravu lovem. Největším úlovkem byl pro ně byl mamut. Vytvořit mamuta jsme si také vyzkoušeli, aktuálně zdobí chodbu naší MŠ. Asi nejsilnější zážitek však měly děti ze hry na lovce. Na zahradě mateřské školy jsme uspořádali lov na mamuta. Stříleli jsme na něho šípy z luku, házeli oštěpy a kameny. Mamuta jsme se snažili táhnout na laně, avšak byl natolik těžký, že ne každý lovec byl úspěšný. Poté jsme se vydali lovit další zvířata, která jsme chytali do sítí. Následně jsme se na nich vydali na krátkou projížďku. Když jsme si mysleli, že máme vyhráno, přepadla nás neznámá tlupa. Ta se snažila o uloupení kořisti, proto došlo na přetahování lanem. Naše síly byly však natolik vyrovnané, že jsme vyhráli všichni a o kořist jsme se podělili. Úlovek jsme náležitě zužitkovali – ze zbylých kostí a zubů jsme si vyrobili náhrdelníky. Jako praví lovci jsme si ozdobili obličej barvičkami a celou naši cestu jsme zakončili výstavbou ohně a velkou oslavou úspěšného lovu, rozveselili jsme se hrou „Chodí pračlověk okolo“, získali jsme krásné diplomy a sladkou odměnu k tomu.
S dětmi máme za sebou týdenní dobrodružnou cestu za dinosaury. Dozvěděli jsme se o legendě, která vypráví, že nedaleko naší školky je schované prastaré dinosauří vejce. Nemohli jsme se dočkat, až ho najdeme. Cesta ovšem nebyla vůbec jednoduchá, na děti čekala spousta překážek a úkolů, které samozřejmě skvěle zvládly. O vajíčko jsme se hezky starali a postavili mu hnízdo na míru. Také jsme se dozvěděli, jak je náročné být paleontologem, ale i přesto jsme dokázali vykopat celou kostru dinosaura. A představte si, z toho našeho vajíčka se vážně vylíhnul dinosaurus! V pátek ráno jsme totiž našli už jen prázdnou skořápku. Když jsme se dinosaura snažili vystopovat, objevili jsme místo něj dopis na rozloučenou a drobnou odměnu.
